Je to neuvěřitelný, jak se člověku může život obrátit o 100% aniž by chtěl. Nakonec jsem zjistila, že ta změna byla nejlepší věc, jaká mě mohla potkat i když ze začátku to tak nevypadalo. Hodně jsem se totiž trápila, nevěděla jsem kdo jsem, ztratila jsem smysl a radost života a nic mě nebavilo. Dočista nic. Byla jsem jak, člověk bez duše, bez života. Dělala jsem najednou věci, které bych v životě před tím nikdy nedělala. Byla jsem hodně opuštěná a potřebovala jsem nutně společnost. Nakonec jsem zjistila, že ty lidi, kteří se se mnou setkávali byli někteří přáteli jen na oko. Šlo jim pouze o to jedno, ale já byla slepá a myslela jsem si, jaká nejsem frajerka, že mám okolo sebe tolik lidí, tolik kluků, ale nedošlo mi jaké to bylo povrchní. Vůbec mě to vnitřně nenaplňovalo, ale přes to jsem to vyhledávala čím dál tím více. Byla to taková moje vnitřní ale hloupá útěcha po rozchodu.
Jsem ráda, že jsem se z toho sama dostala. Chtělo to sice čas, ale říká se že čas všechno zahojí, ne?
Za tuhle zkušenost jsem dneska ráda. Je to divný, že jsem ráda za věc, která mě v ledačems ničila a brzdila.
Je mi 24 let, ale občas mám pocit jako by mě bylo alespoň o 4 roky víc. Prožila jsem si toho hodně.
Byla to ale i moje vina. Vždycky jsem se mohla rozhodnout pro něco jiného. Je svobodný svět. Lehce se to říká, když se člověk zamilovaný. Já jsem byla zamilovaná asi extrémně, když jsem všechny ty chyby okolo sebe neviděla. Naštěstí mě to už přešlo, dávno přešlo.
Lituji ovšem těch let, které jsem si žila jako dospělá a né jako puberťačka.
Lituju, že jsem nelítala za klukama jako normální mladá holka, která hledá sama sebe. Lituju, že jsem zanedbávala kamarádky a nechodila jsem s nimi po škole na vínko nebo na pivo, jako normální studentka.
Kdybych tenkrát mohla vědět, že ten dotyčný se kterým mi bylo dobře, mě bere jenom jako majetek a ozdobu na jeho večírky a setkání s přáteli a spolupracovníky, tak bych to byla dávno již změnila. Všechno bych změnila. Proč mi tenkrát dával prstýnek? Jen tak, aby si mě jenom pojistil? To je ubohost. Ani to předání neuměl nijak originálně vymyslet. Hrozně mě to mrzelo. Přece jenom jsem obyčejná holka a chci si tyhle běžné zážitky života užít.
Byla jsem jednoduše blbá a mladá na to, abych to za včasu poznala....
Lituji ovšem těch let, které jsem si žila jako dospělá a né jako puberťačka.
Lituju, že jsem nelítala za klukama jako normální mladá holka, která hledá sama sebe. Lituju, že jsem zanedbávala kamarádky a nechodila jsem s nimi po škole na vínko nebo na pivo, jako normální studentka.
Kdybych tenkrát mohla vědět, že ten dotyčný se kterým mi bylo dobře, mě bere jenom jako majetek a ozdobu na jeho večírky a setkání s přáteli a spolupracovníky, tak bych to byla dávno již změnila. Všechno bych změnila. Proč mi tenkrát dával prstýnek? Jen tak, aby si mě jenom pojistil? To je ubohost. Ani to předání neuměl nijak originálně vymyslet. Hrozně mě to mrzelo. Přece jenom jsem obyčejná holka a chci si tyhle běžné zážitky života užít.
Byla jsem jednoduše blbá a mladá na to, abych to za včasu poznala....
Žádné komentáře